Dabingforum.cz

Na stopě (český "knižní" název), Na stopě ... (český název dle původních úvodních titulků) / Trailing the Killer (původní název), Call of the Wilderness (pozdější název pro 16 mm distribuci)
Info: IMDB | ČSFD | FDB

V českém znění: Miroslav Gebert, František Černý ...

Překlad, dialogy a režie českého znění: Miroslav Gebert
Vyrobilo: ? pro Europafilm 1933

Podle všech dostupných informací první český dialogový dabing hraného filmu (nepočítáme-li krátké dialogové scény v komentářovém dabingu dokumentárního filmu Afrika mluví). Obdobně jako u o rok staršího dabingu dokumentu Rozpoutaná Afrika je zvuk české verze proveden tak, že ve scénách bez dialogů je ponechán původní smíchaný zvuk (hudba, "řeč" zvířat, ruchy) a ve scénách s dialogy je tento zvuk přerušen a nahrazen pouze českým dialogem bez hudby a ruchů. Rovněž tedy nedošlo k míchání dabingu s originálem, ale pouze ke stříhání. U komentářového dabingu dokumentárního filmu je toto řešení přijatelné, u hraného filmu pochopitělně působí velmi "násilně". Ještě závažnější je však nerespektování některých principů akustiky, konkrétně že celý film se odehrává v exteriérech, kde nedochází k odrazům. Dabing byl však pravděpodobně nahráván ve větším uzavřeném prostoru bez zmenšovacích akustických bariér, takže se silně projevuje efekt "tělocvičny". Samotná synchronizace českých dialogů na obraz je místy velmi špatná, občas i velmi dobrá, asi jen podle toho, jak se dabérům podařilo "nasadit". Střihové korekce synchonizace mezi větami zde na rozdíl od filmu Amok, kletba tropů pravděpodobně nebyly prováděny vůbec nebo minimálně. Dosažitelnou úroveň dabingu naznačuje i jedna zmínka, že "dubbingové práce byly konány za těžkých podmínek, bez aparátů, jichž se již dávno v cizině používá k ulehčení dubbingu". Je otázkou, zda za daných podmínek mohli tvůrci dosáhnout více, pohybujeme se v období čtyři roky po začátku éry zvukového filmu, samotné podmínky výroby dabingu neznáme.

Jelikož u tohoto filmu na rozdíl od Rozpoutané Afriky či Amoku není spolehlivě doloženo, že dabing vznikl v ateliérech AB, je při výrazně nižší zvukové kvalitě otázkou, zda nebyl vyroben jinde (pokud tedy byly v té době i jinde v Praze k dispozici zvukové kamery atd. - vyžaduje širší znalosti ze začátků českého zvukového filmu).

Kromě Miroslava Geberta, který podle písemných pramenů upravil dialogy, dabing režíroval, namluvil několik rolí a dabing sám laboratorně zpracoval, je z dabérů spolehlivě rozpoznatelný František Černý, který namluvil dvě role (tedy naší terminologií vztahující se k tvorbě po roce 1989 "málohlasný" dabing). Případné další tipy mohou doplnit kolegové, kteří se zúčastnili.

Film byl v československé filmové distribuci uveden ve třech verzích: v původním znění s českými podtitulky, s českým dabingem (dochovaná kopie má německé podtitulky u dialogových scén) a s německým dabingem pod názvem Auf der Spur (kopie s německým dabingem možná měly české podtitulky). Zmínka o české verzi se vyskytuje v písemných pramenech již v době krátce po distribuční premiéře 4.8.1933, ale souběžnost či posloupnost uvádění více jazykových verzí z nich zřejmá není. Z programů kin se naopak zdá, že premiéra české verze byla až 4.5.1934. U dřívějších uvedení jsem v programech kin nenašel žádnou zmínku o české verzi, tomu by odpovídala i zmínka v jednom článku, že český dabing byl hotov v prosinci 1933.

Původní úvodní titulky se dochovaly, jsou německo-české (opačně než u Amoku, kde jsou česko-německé), ale více o tvůrcích české verze se z nich nedozvíme, titulky jejich jména neobsahují. Český název filmu dle titulků zní Na stopě ..., německý Auf der Spur ...

A na závěr zajímavost. Protektorátní cenzura (Úřad pro schvalování filmů v Čechách a na Moravě) posuzovala od roku 1939 vhodnost nejen nových filmů do distribuce Protektorátu Čechy a Morava, ale také starší filmy, povolené (tzv. propuštěné) československou cenzurou před rokem 1939. Přitom některé filmy, původně propuštěné, nově zakázala. Ze zahraničních dabovaných filmů postihl tento nový zákaz již v roce 1939 film Ďáblové mořských hlubin a v roce 1941 i filmy Lov a léčka a Na stopě ve všech verzích (anglické, české i německé).

Film v původním znění je volně dostupný na http://www.archive.org/details/call_of_the_wilderness

Ve filmu mluví úhrnem tak pět šest postav, přičemž dabéři byli asi tři.
Jak už Historik uvedl, je to naprosto typický František Černý, který mluví perfektně místního "vejtahu" pravděpodobně v podání Heinieho Conklina, a jednoho z dvojice hlídačů ovcí Pedro a Manuel, toho, který nosil "mexikánský" klobouk. Hlas druhého hlídače místy připomínal Ladislava Herberta Strunu, kterému byl i herec podobný. Nakonec jsme se ale v sále shodli, že tu možná bude přání otcem myšlenky, proto také není Struna uveden v záhlaví. Je možné, že by to mohl být on, ale prozatím nemáme možnost tento sporný údaj ověřit. Třetím dabérem by mohl být Gebert. Tím ovšem poněkud padá informace o tom, že namluvil většinu rolí. Spíše se hodí kulantně napsat, že namluvil třetinu rolí.
Dialogy byly místy poněkud "naivní", ale to není vůbec chybou Gebertovou, protože film sám o sobě vyžaduje od diváka, zvláště dnešního, určitou míru shovívavosti ("manuálně" zručný pes, hlídač, který si nevšimne stop pumy, nebo obzvláště něšikovní lovci, kteří se chytí do vlastní pasti - jediné široko daleko). Komické hlášky Conklinovy v Černého podání ale vyšly na jedničku s hvězdičkou. Zvukové střihy byly skutečně nepříjemné a někdy až příliš brzy před začátkem dialogu, nebo naopak dialog skončil vprostřed slova - to však lze i přičíst na vrub stavu dochované kopie. I tak je ale hercům docela dobře rozumět. Když si uvědomíme, že máme zde co do činění s prvním dialogovým českým dabingem, nemáme se vůbec zač stydět!

Pravděpodobně jedině z kopie Národního filmového archivu, a protože je pouze jedna na hořlavé podložce, tak jedině v Praze-Malešicích, kde jsou na to promítačky. Manipulace, dovezení a projekce přijde podle obtížnosti a délky filmu na několik stovek Kč.

Já jsem právě jednu z takových projekcí zorganizoval a filmy shlédl s pár kolegy z fora, kteří mohli a chtěli přijít (http://www.dabingforum.cz/viewtopic.php ... =60#p96970) a pár pamětníky, na něž jsme tehdy sehnali kontakt (včetně legendy novodobých začátků dabingu v ČSF Bohumila Švarce).

Na druhou část otázky dokáže asi odpovědět jen příslušná instituce, tedy NFA resp. možná spíše stát jako takový, neboť podobné instituce, jak vidíme všude, nezásobuje dostatečným množstvím prostředků, které by jim umožnily plnit svá poslání zcela. Osobně se obávám, že při těch asi 150 milionech metrů filmů spravovaných NFA bude v přepisech a rekonstrukcích dlouhodobě dostávat přednost tuzemská tvorba (české a československé filmy), pak nadnárodně významná díla (NFA má řadu filmů, které nejsou jinde na světě nebo se dávají dohromady z kopií více archivů) ... Jsem skeptik, že by se český dabing, zejména na druhořadých filmech a filmech dochovaných i v originále, někdy do skupiny přepisovaných (jen z toho důvodu dabingu) dostal.

Naštěstí novější poznatky ukazují, že při dobrém uskladnění při správné teplotě a vlhkosti je životnost mnohem delší, než se původně čekalo, a že největší problém není ve ztrátě obrazu ani zvuku (optická zvuková stopa funguje, i když na filmu proti světlu není skoro nic vidět), ale deformaci podložky, která je korigovatelná i později. Tak uvidíme ...

Včera jsem na forum zase zavítal a zpětně jsem se dozvěděl o dabingové megaudálosti nalezení Sněhurky, no a dostal jsem se zase sem.
No když jsem přečet ,,několik stovek Kč", řekl jsem si, že nevysílané staré dabingy jsou pro jednoho docela dosažitelné. Nicméně dneska jsem se díval na ceník Nfa a základní poplatek je 1500 Kč + ještě cena za pronájem kina (Ponrepo chce 1150-1500 Kč za hodinu). Takže taková jednoduše zorganizovatelná komorní promítačka pro mě asi nepřichází v úvahu.
Mám teda zase pár otázek:
Vážně tě to stojí ,,pár stovek", nebo jsi od toho odečetl další náklady a poplatky ? To by mě fakt zajímalo kolik tě to tak stojí.

Kdy zorganizuješ další cyklus o českém dabingu ? Prahnu po tom vidět film Jo, Sedm statečných a třeba i Waterloo (které šlo nedávno v Bio konviktu s titulky), proto se ve mně probudil takový zájem o projekce starých dabingů .

Jak uvádíš, takové jsou ceníkové ceny a v kinu Ponrepo je třeba přičíst pronájem sálu, tedy v podstatě komerční pronájem prostoru. To je skutečně nad hranici rozumné ceny pro většinu jednotlivců, zvláště když by pak přišlo pět lidí. Filmy na nehořlavé podložce, které se v Ponrepu dají promítat, ale podle mého názoru není třeba objednávat individuálně, tedy pokud člověk hodně nestojí o něco konkrétního, neboť se v Ponrepu většina z nich objevuje ve standardním programu.

Lepší situace je v projekčním sále v Malešicích, kde není komerční pronájem prostoru. Platí se sice za manipulaci a projekční čas, ale při objednání více filmů najednou se skutečně dá (nebo alespoň před pár lety dalo) dostat pod tisícovku za film (ne, že by to bylo málo). A hlavně, v Malešicích se dají promítat i filmy na hořlavé podložce, tedy původní kinokopie do roku 1961 s dabingy z let 1930-1961, které nebyly nikdy překopírovány na bezpečný film příp. ani odvysílány v televizi.

Po prvním cyklu "Byl jednou český dabing" a minicyklu "K.M.Walló" nic dalšího (pokud vím) v plánu není, ze strany dramaturgie Ponrepa nebyl zájem o pokračování, asi také proto, že návštěvnost byla slabá. Neznám přesnou statistiku, ale určitě ne nad průměrem většiny jiných projekcí a pod průměrem těch nejnavštěvovanějších (mimochodem, alespoň pro mě je zajímavé, že zájem o projekce v Ponrepu se absolutně neřídí dostupností filmů - např. na film distribuovaný třeba v roce 1965, nikdy neuvedený v televizi a poprvé promítaný v Ponrepu přijde šest lidí a pak je vyprodáno na film, který je na VHS, DVD a dávají ho televize - já mám pochopení pro přednosti velkého plátna a kolektivní atmosféru, ale na film uváděný na veřejnoprávních i komerčních kanálech čtyřikrát do roka bych do Ponrepa nešel).

Jinak pro případnou projekci v Ponrepu musíš rozlišovat kinodabingy na kinokopiích, dabingy pro ČST na 35 mm dvojpásech a dabingy ČST na 35 mm a 16 mm kopiích nebo magnetoskopických (video) záznamech. I když Ponrepo umí promítnout téměř vše, programově čerpá převážně jen z fondu NFA, jehož součástí jsou až na nepatrné výjimky jen kinokopie s kinodabingy. Tak dabingy ČST a dabingy vyrobené Barrandovem zakázkově pro ČST zde vidět (bohužel) nejde.

Díky za neuvěřitelně obsáhlou odpověd' plnou informací. Fakt díky .

Takže, rozumím-li tomu dobře, pokud bych chtěl něco takového uspořádat v Malešicích, mohlo by mi s trochou štěstí stačit 2500-3000 Kč (1500 Kč pro Nfa a zbytek pro kino).

Zbývá mi ještě pár otázek:

Pět lidí ? To zní dost jako zklamání. Neumím si představit, že bych se takhle dělal s organizací a nakonec by přišlo jen pět lidí. Myslíš, že by bylo možné na libovolný (vybral bych nějaký slušný) film nahnat tolik lidí, aby se pokryly náklady ? (tedy minimálně 30 lidí)

Myslím, jestli by bylo možné udělat nějakou "kampaň". Tedy snažit se upoutat více lidí (plakáty ? virálně pozvat známé a známé známých ?).

Zajímalo by mě, jestli si myslíš, že by se dalo způsobem, jaký naznačuji, docílit slušných výsledků. Hlavně žádám o nějaké tvoje rady, když jsi v tom docela zběhlý.

Samozřejmě zatím jen uvažuji. Ovšem né tak vážně. Chci nejdřív o tomhle druhu promítání, nebo spíše pronajímání , vědět co nejvíce.

Opět děkuji za odpověd' a za jakoukoli radu.

Tady bych se s dovolením vmísil a dodal, že dabingový cyklus v Ponrepu měl sice slabší návštěvnost, způsobenou ale také tím, že šlo většinou o páteční odpoledne, kdy se Praha vylidňuje, s přicházejícím létem se ještě snížila - a s touto nižší návštěvností dramaturgie Ponrepa, pokud vím, i trochu dopředu počítala. Dabingový cyklus také neměl takovou reklamu, jako jiné cykly, vznikala v naprosté většině svépomocí.
K tomu přidejme neskutečně přezíravý vztah filmových vědců a publicistů (ale i historiků a studentů) k problematice dabingu (nemám zrovna na mysli opakované omílání manter o mistrovství Františka Filipovského), hraničící bohužel místy s ignorancí. (Celé akci jistě neprospěla ani "pozvánková" stať Jana Jaroše - zde, kterou jsme rozebírali i jinde.)
Je naopak třeba zdůraznit, že akce měla úspěch především v tom, že některé vybrané tituly reprisovala (a momentálně reprisuje) Česká televize a impulsem byly právě reprisy v Ponrepu. Pro nás, prosté účastníky, pak přinášela úžasnou (bohužel v řadě ohledů již nezopakovatelnou) atmosféru.
Za to si Historik (jako hlavní spiritus agens) a další, kteří pomáhali večery spoluvytvářet, zaslouží veliký dík a poklonu. Své síly, prostředky a volný čas vynakládali tam, kde se měli už dávno snažit ti, o kterých se ve sdělovacích prostředcích rozhlašuje, že jsou profesionály a odborníky. Přezíravá blahosklonnost je ale daleko jednodušší. (Možná i víc vynáší...)